Obsah:
Děje se točí kolem chudé dívky prodávající květiny na ulici a žebrající o každý desetník. Jmenuje se Liza Doolittlová. Chová se neslušně a netaktně k anglické smetánce stojící před divadlem, kde dívka prodává. Používá slovník, který by se hodil spíše pro dlaždiče než pro tak křehké stvoření. Na jakoukoli námitku ostatních kolemjdoucích značně hystericky pokřikovat po ulici. Není proto divu, že ji řádně vytočí muž v černém kabátě, jenž si zapisuje důkladně její řečnickou mluvu do zápisníku. Jak se později dozvídáme, je to profesor Henry Higgins, zabývající se fonetikou. Ten si vezme do hlavy, že tuto dívčinu změní tak, aby se z ní stala dáma, která se podle svého postavení ve společnosti, bude i náležitě chovat. Proto se vsadil se svým známým, plukovníkem Pickeringem, že to opravdu dokáže; plukovník byl jiného názoru.
Velmi humorné bylo, když Henry učil Lizu správně vyslovovat. Postupem času se dívka lepšila jak v chování, v mluvě, ale i v oblékání. Postupně se z té malé šedé myšky, hartusící nesrozumitelná slova, stávala vzdělaná dívka na úrovni. Henry však zapomněl na jednu důležitou věc. Mluvil spisovným jazykem jen v její přítomnosti, po zkoušce odhodil boty do kouta, lehnul si unaveně na pohovku a čas od času si ulevil a vypustil z úst nějaké to nehezké slůvko. To na jeho žačku nemělo zrovna nejlepší vliv, ale on sám si to přirozeně neuvědomoval. Na rozdíl od Henryho, se plukovník choval úplně odlišně.
Po pracném výcviku přivedl Henry ukázal Lizu své matce a jejím hostům. Henryho matka nejdříve s proměnou dívky moc nesouhlasila, byla toho názoru, že až tohle všechno skončí, dívka okamžitě zapomene, co prožila a co se naučila a znovu upadne do chudého stínu pouhé květinářky. Avšak lize se úspěšně podařilo zvládnout všechny zkoušky společenského chování. Potkává svého tatínka, popeláře a ten ji nemůže poznat. Sama Liza po čase vytkne nezdvořilé chování svému vlastnímu učiteli Henrymu a taktně a s největší diplomacií, jak ji on sám tehdy učil, mu vysvětlí, jak se její život tímto procesem změnil a že něco dokáže, že rozhodně neupadne zpět na úroveň nejnižších primitivů. Henry jí však nevěří, utahuje si z ní, ale Liza se řídí heslem Moudřejší ustoupí a hrdě, vznešeně, s čistou duší odchází.
Představení mne velmi nadchlo, především tím, jakým způsobem se z nevzdělané, primitivní dívky s velmi špatným slovním vyjádřením, stala opravdová anglická dáma s vybraným chováním, taktem, naučila se i společensky komunikovat s anglickou smetánkou a mohla navštěvovat všechny nejlepší večírky, o kterých se jí jako květinářce ani nesnilo.
Příběh se mi zdál tak trochu pohádkový, trochu připomínal pohádku Jak chudá dívka ke štěstí a spokojenosti přišla, protože v reálném životě se nikdy nestane, aby vědec a muž zabývající se fonetikou zastavil neznámou dívku, která ho upoutá pouze tonem řeči a vyzve ji, že s ní udělá malý pokus a ona se po výcviku stane vzdělanou dámou. Takhle se děje už opravdu jen v pohádkách a nebo v divadelních hrách.