Jak na depku? Jedině squashem!
I já jsem si po dlouhé době prožila týden plný nejistoty, strachu a boleti, která se mě držela zuby nehty jako klíště.Nedokázala jsem se na věci dívat pozitivně a s optimismem, jak jsem byla vždy zvyklá. Ty dny jsem měla pocit, že nikam nepatřím a nikomu na mě nezáleží.
Ale pak mě v pátek ráno vytáhla kamarádka na squash. Nikdy v životě jsem ho předtím nehrála. Z dětství si pamatuji jen takové to ledabylé pinkání o zeď, což jsem nazývala "Základy tenisu". Ale abych přišla do squashové haly, vzala tu raketu do ruky a bezprizorně třískala míčkem o zeď? Ne, ne , ne, byla jsem stoprocentmě přesvědčená, že nic takového zkoušet nebudu a nechci.
Jenomže pak jsem si uvědomila tu drtivou skutečnost, že zůstat doma, znamená další zoufalý den ve společnosti čokolády a papírových kapesníků,. Tak jsem se se nechala přemluvit a nelituji toho. Jakmile jsem se totiž ocitla mezi známými lidmi, se kterými jsem si prožila mnoho chvil, ať už příjemných nebo ne, zjstila jsem, že najednou jdou moje osobní problémy rapidně stranou. Squash byl super! Po krátkém cvičení jsme s Nikol vběhly na kurt číslo 3 a během pár minut jsem si "pinkání " o ¨zeď doslova zamilovala. Sice jsem byla po první čtvrthodince tak uběhaná, že jsem si nedokázala představit, jak zvládnu hrát ještě dalších 45 minut, nicméně jsem ve finále dopadla ještě o mnoho lépe než moje protihráčka. Žádné modřiny, otalčeniny, prostě nic. Ale ten příjemný pocit v duši, který rázem odboural všechny starosti byl nezapomenutelný a mohu s naprostým přesvědčením říct, že od té doby šly věci jen k lepšímu.:)
